Z historie „Kasáren (krále) Jiřího z Poděbrad“
Vše začalo v rámci reorganizace rakouského dělostřelectva vedené či řízené Josefem Václavem, knížetem z Liechtensteina (1. etapa, rok 1744-1772). Na pozemcích bývalého zařízení „Artillerie Bauhof“ [nebylo známé označení „kasárny“, = Dělostřelecký (stavební) dvůr]. V něm od roku 1744 sídlil „Polní zbrojní úřad polního dělostřelectva rakouské armády“ (Feld Zeug-Amt) správně lépe „Habsburské monarchie“, měl v počtech kolem 115 příslušníků, v jeho počtech byl započten i „Hlavní štáb polního dělostřelectva“ (Feld-Artillerie-Stab), tehdejší rakouské armády v počtu 5-6 důstojníků. Pravděpodobně někdy do roku 1788, možná1789, přesídlily obě instituce do Vídně. V „kasárenském areálu“ byla nadále etablovaná část zbrojnice, která se postupně a částečně přemístila do Rudolfova (kde vznikl velký „depot“ dělostřeleckých skladů). Úřad, anebo spíš už jen detachement „úřadu“, zde podle dostupných informací působil až někdy do první poloviny 19. století (poslední informace pocházejí z roku 1815).
V roce 1778, zřejmě až do roku 1783, byl posádkou v Budějovicích 1. Dělostřelecký pluk (1. Artillerie Regiment, jedna jednotka byla ubytována v Kaplici), který už tenkrát mohl využívat část budov a volných prostorů „Bauhofu“. Dělostřelci byli v Budějovicích posádkou již roku 1663, kdy byl v době ohrožení monarchie Osmanskými vojsky (píše se chybně Tureckými, i označení válek „Rakousko tureckých“ je používáno chybně, správně by měly být označovány jako války Habsburské monarchie s Osmanskou říší) umístěn do města dělostřelecký pluk. Od té doby zde zůstali dělostřelci stálou vojenskou posádkou.
V letech 1802 (21. října) až 1827 byl posádkou 4. polní dělostřelecký pluk (Viertes Feld Artillerie Regiment), mnohdy přítomny jen části jednotek. Baterie bojovaly v různých částech Evropy na různých válčištích.
Od roku 1824 přibyl do posádky 1. polní dělostřelecký pluk (Erstes Feld Artillerie Regiment). Ten v Budějovicích zůstal opět o různém složení a velikosti až do roku 1854 (Feld Artillerie Regiment Nr. 1), kdy zde byla již jen jedna „Reserve Kompagnie“ (rezervní / záložní rota).
Z důvodu nedostatku kapacity pro ubytování útvarů rakousko-uherské armády se projektovala stavba nových kasáren v roce 1881. Původně měla stát na levém břehu Vltavy (v místě dnes nazývaném „Na dlouhé louce“) proti Hardtmuthově továrně, ale nakonec bylo vybráno místo na rohu Žižkovy třídy a Dvořákovy ulice (Žižkova č. 37). Stavba byla vyvolána již tehdy nedostatečnou kapacitou Mariánských kasáren kolem roku 1880, neboť docházelo k početnímu nárůstu českobudějovické vojenské posádky. Kasárna byla určena pro zeměbranecký pluk číslo 29 a postavil je pražský stavitel Alfons Werthmüller v letech 1886-1887 (stavěl mj. např. Nové německé divadlo v Praze, dnes budova Státní opery, a hlavně byl stavitelem Synagogy v Českých Budějovicích). Původně jen dvoupatrová budova s jedním průjezdem, později v letech 1895-1896 dostavěny prodloužením křídla do Žižkovy třídy a dostavbou traktu ve Dvořákově ulici. Na stavbu těchto „zeměbraneckých“ kasáren, jak se jim původně říkalo, bylo celkem potřeba 187 926 zlatých a 45 krejcarů. Tato kasárna se později (po stavbě dalších kasáren) nazývala tzv. „stará zeměbranecká kasárna“, rovněž „malá pěchotní kasárna“. Není bez zajímavosti, že se kasárna postavila v letech 1886-1887, dostavěla, či rozšířila, v letech 1895-1896, ale samotný Zeměbranecký pluk č. 29 (Landwehrinfanterieregiment Nō 29) vznikl až 1. 10. 1899 (ze 4. praporu Zeměbraneckého pluku č. 7 a 4. praporu Zeměbraneckého pluku č. 8, a z nově zformovaného 1. polního praporu pluku, byl organizován „pouze“ ve třech pěších praporech, dva prapory působily v Českých Budějovicích, 3. prapor v Jindřichově Hradci). O tom, že by tu byl do této doby jiný útvar, nemáme žádné informace (jedinou možností by bylo, že by tu byla v rámci přípravy vzniku pluku dislokována jakási jednotka 42. pěší zeměbranecké brigády, ze Zeměbraneckého pluku č. 7 nebo 8). Pokud by byly pravdivé informace několika zdrojů o „skutečném“ dokončení stavby kasáren až v roce 1899, pak by řešení této otázky zcela vypadlo. Každopádně v kasárnách nesetrval dlouho, pluk se přemístil postupně do „nových zeměbraneckých kasáren“ = Erzherzog Rainer Kaserne („Kasárny arcivévody Rainera“, my je známe jako bývalou Vojenskou nemocnici v Českých Budějovicích, dnes severní, dolní, část Nemocnice České Budějovice). V osiřelém objektu zůstalo pouze (okresní) doplňovací velitelství Zeměbraneckého pluku č. 29 a několik menších jednotek a zařízení pluku.
V roce 1914 odešel pluk na frontu pod velením plukovníka (Oberst) Johanna Wurji (národnostní složení: 54 % sudetští Němci, 45 % Češi, 1 % ostatní, doplňovací obvod: České Budějovice, Písek a Jindřichův Hradec). Nadřízené útvary v době míru: 42. pěší brigáda „Landwehru“, 21. pěší divize „Landwehru“ v sestavě VIII. armádního sboru. Při odchodu na frontu (to už byly v roce 1914 v Budějovicích všechny tři prapory pluku) do Haliče Byl LIR 29 v sestavě 37. pěší brigády, 19. pěší divize (plzeňské), VIII. armádním sboru. V posádce zůstal pouze náhradní prapor pro doplňování a výcvik vojáků před odesláním na frontu.
V době 1. světové války se kasárny staly „C. a K. Záložní nemocnicí“ (okresní doplňovací velitelství a náhradní prapor přemístěn v roce 1916 do Chebu). Zeměbranecký pluk byl v době bojů na frontě (asi 1916) přejmenován na Střelecký pluk č. 29 (Schupen Regiment Nr. 29).
Po válce, v přesně neurčeném období, tu měl být umístěn náhradní prapor Pěšího pluku 1.
Rovněž se uvádí, že od 15. 1. 1921 zde působil III. prapor Pěšího pluku 1 (9. rota, 10. rota „Wuchterlova“, 11. rota, 12. rota – od 15. 12. 1937 velitelem praporu major pěchoty Jan Vojta), zřejmě až do roku 1938.
12. února 1921 – 31. 12. 1922 sídlo Těžkého moždířového pluku č. 305 (bez techniky a výzbroje).
1. 1. 1923 – září 1932 sídlo Dělostřeleckého pluku 305 (bez techniky a výzbroje, jednalo se jen o změnu názvu a označení pluku předchozího).
V roce 1938 zde bylo sídlo tzv. „plynového důstojníka“ Pěšího pluku 1, od srpna téhož roku se zde měla nacházet polní tělocvična.
V období okupace za 2. světové války od roku 1939 do roku 1945 „zabrala“ kasárna Schutzpolizei (pořádková/ochranná policie).
Po 2. světové válce, od roku 1945, zde byl dislokován samopalný prapor 12. tankové brigády z Votic. Jeho úkolem byla ostraha vojenských skladů a zařízení (např. muniční sklady v Rudolfově).
Dnem 1. 10. 1947 přejmenován tento prapor na Pěší prapor 66 / strážní a pokračoval v plnění obdobných úkolů. Působil zde do svého zániku dnem 1. 10. 1949 (velitelství praporu se štábem, hospodářskou správou a čtyřmi strážními rotami).
Poté následovalo období (1949-1994), kdy zde bylo dislokováno velitelství a štáb českobudějovické divize:
V roce 1949 se do objektu začalo stěhovat velitelství a štáb 1. (pěší) divize.
Roky 1949 (1. 1.) – 1950 (1. 11.) – 1. divize „Husitská“ (pěší).
Roky 1950 (1. 11.) – 1954 (1. 7.) – 1. pěší divize „Husitská“.
V letech 1954 (1. 7.) až 1954 (1. 10.) – 1. střelecká divize.
V letech 1954 (1. 10.) až 1958 (1. 10.) – 15. střelecká divize „Husitská“.
V letech 1958 (1. 10.) až 1992 (31. 10.) – 15. motostřelecká divize.
1992 (31. 10.) – 1994 (1. 7.) – 15. pěší divize.
Následně zde působily – Vyšší doplňovací velitelství v Českých Budějovicích s organizačním prvkem pro vytvoření 23. brigády územní obrany. To bylo přejmenováno na 23. Velitelství územní obrany. Ještě později, až dodnes, sídlo Krajského vojenského velitelství České Budějovice.
Insignie KVV České Budějovice a pěší roty AZ při KVV České Budějovice
Rukávový znak KVV České Budějovice
Pamětní odznak KVV České Budějovice
Rukávový znak pěší roty AZ při KVV České Budějovice
Prapor pěší roty AZ při KVV České Budějovice
